Malá Felime se probouzí do krásného slunečného dne ve své posteli, obklopená světem Prokletého lesa. Tak mu říkají lidé. Pro víly je to však Les Stříbrných lístků, plný tajemství a kouzel.
Felime se protáhne, obleče si jednoduché šaty, a s bosýma nohama seběhne dolů po schodech. V kuchyni už její matka Mahtiel připravuje snídani.
„Dobré ráno, mami,” pozdraví Felime a posadí se ke stolu.
„Dobré ráno, zlatíčko,” odpoví Mahtiel s úsměvem, položí před ni talíř a začne uklízet zbytky jídla. „Ale nehraj si s tím jídlem, prosím,” dodá přísně, když si všimne, jak Felime zamyšleně poklepává vidličkou o kraj talíře.
Felime si povzdechne a odloží vidličku. „No jo, mami.”
Po chvíli ticha, kdy se Mahtiel věnuje své práci, Felime zvedne pohled. „Mami… proč pořád nemám křídla?” zeptá se tiše, ale její hlas je plný touhy po odpovědi.
Mahtiel se na ni na okamžik zadívá. „Při tvém narození se stala nehoda. Už jsme o tom mluvily, Felime,” řekne klidně, ale s náznakem napětí.
Felime však mlčí a sklopí oči zpět k talíři. Mahtiel si povzdechne a přistoupí blíž. Pohladí ji po vlasech. „Dojez snídani, miláčku, ať nepřijdeš pozdě do školy. Už tak je tvůj učitel přísný.”
„Dobře, mami,” odpoví Felime, i když se zdá, že její mysl bloudí někde úplně jinde.
Žádné komentáře:
Okomentovat