Z pohledu Lan Zhao
Už dlouhou jsem zamilovaný do Wei Yinga, ale bohužel chodí s naším ,úžasným’ Lan Wangjim.
Naprosto ho za to nesnáším. A tak jsem se rozhodl pomstít. Svedu mu jeho Wei Yinga a vyspím se s ním.
Mám plán. Pozvu ho na pálenku, to neodmítne. A pak ho omámím kouzlem.
Tak a teď do akce. Támhle vidím Wei Yinga, samotného. Super.
„Ahoj Wei Ying,” pozdravil jsem.
„Ahoj?” opětoval. „Promiň nevím tvoje jméno.
„Lan Zhao se jmenuji a chtěl bych tě pozvat na skleničku pálenky.”
Wei Ying se usmál. „Tak dobře, ale myslel jsem, že Lanové nepijí.”
„Jak který,” zasmál jsem se.
První čas hotová. Teď druhá fáze. Opití.
Zašli jsem do jedné hospody a objednali si pálenku Císařův úsměv. Já ještě nám zamluvil pokoj. Což Wei Ying nevěděl.
„Na zdraví,” přiťuknuli jsem si.
Po dvou hodinách byl Wei Ying opilý. No konečně. A tak jsem se zvedl a zašel za roh a přeměnil se za Lan Wangjiho. Vrátil jsem se k němu.
„Lan Zhan!” zavolal a políbil mě. Cítil jsem motýlky v břiše. Polibek jsem prohloubil.
Vášnivě jsem se s ním líbal. Byl jsem fakt moc spokojený. Ale stále to nebylo dost. Vzal jsem ho do náruče jako nevěstu a odnesl do pokoje.
Kde jsem ho hodil na postel a strhal z nás oblečení.
Chtěl jsem do něj zasunout, ale vyrušilo nás zaklepání. Vztekle jsem zavrčel a otevřel.
U krku jsem jsem špičku Bichenu, vykulil jsem oči. Jak to mohl vědět? Wei Ying mu asi musel říct, že jde se mnou ven. Kurva!
Právě jsem do očí hleděl Lan Wangjimu. A podle pohledu v jeho očích jsem věděl, že je zle.
„Zruš tu přetvářku Zhao.” poručil.
„Lan Zhan, co ti tak trvá?” vyrušil nás Wei a otočil se.
„Dvakrát Lan Zhan?”
„Wei Wuxian!” řek Lan Wangji.
Já jsem si povzdechl a zrušil přetvářku.
„Lan Zhao?!” vykřikl Wei Ying a šel ke mě. Dal mi facku. Ucítil jsem v puse krev.
Wei Yingův pohled
Ten had Lan Zhao mě opil a pak kouzlem oblbnul a teď mám průšvih u svého manžela. Jak Meng Yao úlisný.
Chtěl jsem ho zabít a nebyl jsem sám. Lan Zhan vyslyšel moje přání a setnul mu hlavu.
Já se mezitím oblékl. Otočil jsem se na na Lan Zhana a setkal se s jeho rudě planoucíma očima. Nervózně jsem polkl.
„Pojď.” řekl jen a šel pryč, já klopýtal za ním.
Dorazili jsme domů a šli si lehnout. Ani se ke mě nepřitulil.
Další den jsem se probudil a Lan Zhan byl už vzhůru. Jsem si jist že mě bude čekat trest.
„Lan Zhan?”
„Od teď máš zakázaný pít, pokaždé co to porušíš bude trest.” řekl.
„Ale…”
„A teď kalhoty dolů,” rozkázal.
„Ale ty jsi slíbil.”
„Vím.”
Poslechl jsem ho tedy a lehl si přes jeho klín jak ukázal. Vůbec se mi to nelíbilo.
Udeřil.
„Auu.”
Druhá rána. Třetí. Čtvrtá…
Můj zadek strašně bolí, asi hraje všemi barvami. Jak by ne když mě mlátil hřebenem.
Pátá, Šestá, Sedmá, Osmá, Devátá, Desátá…
Ouuuuuuu…
Plakal jsem. „To bolí Lan Zhan!!!”
„Nech toho, nech toho.”
Konečně hřeben odložil a natáhl mi opatrně kalhoty.
Posadil si mě na klín a objal mě. Dal mi polibek na čelo a palcem utřel slzy.
„Miluji tě můj Wei Yingu.”
„Já tebe taky Lan Zhan.”
Žádné komentáře:
Okomentovat