Wei Wuxian a Lan Wangji spolu už žijí rok mimo oblačné zákoutí. Wei Ying je zrovna pryč, na cestách. Dneska se má vrátit a Lan Wangji, který byl celé měsíce jak tělo bez duše, je celý nadšený.
Lan Wangji sedí u stolu a pije čaj, když někdo zaklepe, podiví se, přeci Wei Ying má klíče, navíc je otevřeno, a nikoho kromě jeho nečeká.
Zvedá se tedy a jde ke dveřím. Do náruče mu padne zraněný Wei Ying. Který hned omdlí.
Tvář má plnou škrábanců a celé oblečení prosáklé krví. Lan Zhan se zděsí a rychle Wei Yinga odnese do postele, kde ho vysvlékne a začne ho ošetřovat.
Hadříkem a vodou smyje krev a jinou nečistotu z ran. Rány vydezinfikuje a obváže. Wei Ying měl velkou ránu přes celou hruď a na rukou několik malých škrábanců.
Pak ho oblékne a přikryje. Nakloní se a vtiskne mu polibek na čelo.
Wei Ying se pousměje.
Lan Wangji se usadí vedle postele a se strachem Wei Yinga pozoruje.
Po pár hodinách se Wei Ying probudil. Pomalu otevřel oči a zasténal. A posadil se.
„Wei Ying,” přispěchal Lan Wangji k posteli.
„Co se stalo?” ptal se.
„Vlci,” zašeptal Wei Ying a třásl se po celém těle.
Lan Zhan si k němu klekl a objal ho. Hladil ho po vlasech. „V bezpečí jsi Wei Ying.”
Žádné komentáře:
Okomentovat