Jsi k ničemu!” řvali na Nica hlasy z temnoty. „Tví přátele kvůli tobě zemřou,” říkal jeden hlas. „Nikdo tě nemá skutečně rád!” řval druhý.
„Ne, to není pravda. Přestaňte!” křičel zoufale Nico. Ale hlasy ho neposlouchaly. Pořád řvali na něj a trýznily ho. Svými průpovídkami.
„Nico, Nico.” volal na nej přívětivý hlas. Když přišel k sobě, spatřil ustaraný obličej svého partnera Willa. Chtěl se schoulit do jeho objetí. Ale místo toho ho odstrčil. „Nech mě, jsem v pohodě.”
„Nevypadáš tak, moje malé nevrlé klubíčko Temnoty.” usmál se na nej laskavě William.
„Co se ti zdálo.” zeptal se.
Nico překřížil ruce na hrudi. „Nic.”
„Měl si noční můru viď?”
Nico přikývl. „Až budeš připraven řekni mi o tom, nemáš se čeho bát.” lehnul si vedle Nica a přitulil ho k sobě. A dal mu malý polibek na čelo.
Žádné komentáře:
Okomentovat