(obrázek Noah)
Kapitola 1 Průšviháři
Noah syn Apollona a Kael syn Hádese spolu chodí, jsou pár (k nelibosti svých otců) a podnikají spoustu dobrodružství, jež štvou jejich otce.
Rande a nevítaný host
Noah seděl vedle Kaela na dece, jejich tváře osvítilo měkké světlo zapadajícího slunce. Kael držel v ruce pohár vína a užíval si klidnou chvíli.
„Tohle je perfektní,“ řekl Noah a opřel si hlavu o Kaelovo rameno.
Najednou se na pláži objevil záblesk zlatého světla a před nimi stál Apollón, s výrazem plným znechucení.
„Noahu!“ vykřikl. „Tohle už je příliš! Vážně trávíš svůj volný čas… tady?“
Kael se usmál, aniž by se pohnul. „Nazdar, Apollóne. Dáš si víno?“
„Ticho!“ zavrčel Apollón a otočil se k synovi. „Tvé místo je na Olympu, ne tady, s… ním.“
Noah si povzdechl. „Otče, kdy přestaneš zasahovat do mého života?“
Kael se naklonil k Apollónovi a dodal: „Možná nikdy, ale to jen proto, že tě má rád.“
Apollón sevřel pěsti. „To není láska, to je neúcta k tradicím!“
Kael pokrčil rameny. „Tradice jsou nuda. Noah by se mnou nesouhlasil, kdyby chtěl být jen tvůj poslušný syn.“
Noah položil ruku na Kaelovu. „Otče, je načase, abys to přijal. Kael je součástí mého života.“
Apollón zamumlal něco nesrozumitelného a zmizel ve zlatém záblesku. Kael se usmál.
„No, myslím, že ho to bude chvíli štvát.“
„To určitě,“ řekl Noah a přitiskl se k němu blíž.
------------
Apollón a Hádés stáli na opačných stranách stolu, jejich pohledy se setkávaly s jiskřivým napětím. Uprostřed stáli Noah a Kael, tiše, ale rozhodně.
„Tohle je směšné!“ vykřikl Apollón, prstem ukazoval na Kaela. „Ty a můj syn? Nikdy! Je to proti všem pravidlům rovnováhy.“
Hádés, se zlověstným úsměvem, zvedl obočí. „Rovnováha? Řekni mi, bratře, kdy jsme naposledy respektovali pravidla?“
„Tohle není o pravidlech, ale o zodpovědnosti! Noah je dítě světla, zatímco tvůj syn…“
„Můj syn,“ přerušil ho Hádés, „je přesně to, co tvůj syn potřebuje. Noahu, neříkej mi, že tě otec ještě nikdy nesvazoval svými pravidly.“
Noah se podíval na Kaela, který ho pod stolem chytil za ruku.
„Otče,“ řekl Noah pevným hlasem, „já se rozhodl. Kael je můj partner a nehodlám to měnit.“
„A já?“ ozval se Kael s provokativním úsměvem. „Můj otec možná nesouhlasí, ale rozhodně mi nezakazuje, abych si vzal to, co chci.“
„Kaeli!“ okřikl ho Noah, ale neubránil se pousmání.
Apollón se otočil na Hádése. „A tohle ti nevadí? Tvoje dítě svádí mého syna?“
„Vadí?“ zasmál se Hádés. „Vadí mi, že Kael nevyužil své schopnosti k tomu, aby tě z Olympu vykopl.“
Noah si povzdechl a obrátil oči v sloup. „Vy dva jste horší než děti.“
Nevinné zlobení
Kael stál na rohu náměstí s úšklebkem, zatímco Noah nervózně přešlapoval vedle něj.
„Kaeli, říkám ti, tohle není dobrý nápad,“ protestoval Noah, zatímco Kael držel v rukou magickou knihu.
„Ale no tak, Noahu. Není to nic velkého. Jen trocha zábavy,“ řekl Kael a zamumlal zaklínadlo.
Najednou se socha uprostřed náměstí začala hýbat a tančit. Místní obyvatelé začali vyděšeně křičet a utíkat. Noah se chytil za hlavu.
„Tohle je tvůj nápad na ‚trochu zábavy‘? Tančící socha?!“
Kael se rozesmál. „Je to umění, drahý. Měli by mi za to zaplatit.“
V tu chvíli se objevil zlatý paprsek světla, a uprostřed náměstí se zhmotnil Apollón. Jeho pohled byl tak ostrý, že by mohl probodnout kámen.
„Kaeli!“ zaburácel. „Co to zase děláš?“
Kael pokrčil rameny. „Rozveseluju město. Považ to za charitu.“
„Noahu,“ otočil se Apollón ke svému synovi, „říkal jsem ti, že tohle se stane. Stahuje tě ke špatnostem!“
Noah zrudl. „Otče, já jsem to nezastavil, protože jsem… ehm… nechtěl vyvolat hádku.“
„Nechtěl vyvolat hádku?“ zopakoval Apollón sarkasticky. „Když dovolíš, aby někdo zneužíval magii, už jsi ztratil kontrolu!“
Kael se ušklíbl. „Vždyť to nikomu neubližuje. A navíc, Noahu to nevadilo, nebo snad ano?“
Noah ho probodl pohledem. „Kaeli, vážně nepomáháš.“
Apollón se zhluboka nadechl a obrátil oči v sloup. „Noahu, mluvili jsme o tom. A ty, Kaeli, raději se drž dál od mého syna.“
Kael přistoupil blíž, jeho úsměv neochaboval. „Jenže tvůj syn si mě vybral. A možná, že ho to učím, aby nebyl tak… dokonalý.“
„A možná,“ odpověděl Apollón chladně, „učím tebe, aby ses držel od problémů.“
Důkaz lásky
Noah stál před Apollónem s pevně rozhodnutým výrazem. Kael, jako obvykle, stál vedle něj s ležérním úsměvem, ale jeho oči byly plné respektu.
„Otče,“ začal Noah, „vím, že máš pocit, že mě Kael stahuje ke špatnostem, ale nevidíš to celé. Ano, má jiné způsoby než ty. Ale naučil mě věci, které jsem potřeboval. Jak být silnější, jak čelit strachu.“
Kael se pousmál a dodal: „A jak se trochu bavit.“
Apollón přimhouřil oči. „A co jsi ho naučil ty?“
Kael se na chvíli zamyslel. „Možná… jak být o trochu lepší člověk. Teda, když to není moc velká drzost říct.“
Noah přistoupil blíž k Apollónovi. „Otče, nemusíš ho milovat tak jako já, ale chci, abys ho respektoval.“
Apollón chvíli mlčel, pak si povzdechl. „Pokud způsobí jedinou pohromu, za kterou budeš odpovědný, Noahu, nedovolím, aby se to opakovalo.“
Kael přikývl. „Slibuju, že se budu snažit. Ale nemůžu slíbit, že nebudu pořád sám sebou.“
Noah se usmál. „To mi stačí.“
Promluva Háda a Apollona
Apollón stál uprostřed temné síně, jeho zářné roucho téměř oslepovalo stíny kolem. Hádés seděl na svém trůnu, prsty poklepával o opěradlo a s úsměvem sledoval svého bratra.
„Nevím, co si myslíš, že děláš,“ začal Apollón ostrým tónem. „Tvůj syn stahuje mého k destrukci a chaosu.“
Hádés se rozesmál, až se ozvěna rozléhala sálem. „Drahý bratře, tvůj syn má svoji hlavu. Pokud se rozhodl pro Kaela, není to proto, že by ho můj chlapec ovládal.“
„Kael je nezodpovědný,“ odpověděl Apollón. „Podněcuje Noaha ke špatnostem. Není den, kdy by nezpůsobili nějaký problém!“
Hádés se opřel a přimhouřil oči. „A co tvůj syn? Měl by ses spíš ptát, proč Noah potřebuje někoho, jako je Kael. Možná proto, že jsi na něj byl vždycky tak tvrdý. Přílišný tlak, Apollóne, může rozbít i ten nejsilnější diamant.“
„Tvůj syn je ten tlak!“
„Ne,“ odpověděl Hádés klidně, „můj syn je svoboda. Noah se v jeho společnosti naučí, že život není jen o dokonalosti a zářných gestech.“
Apollón se zamračil. „A co tvůj syn? Naučil se od Noaha vůbec něco? Nebo se jen baví tím, že ho dostává do problémů?“
Hádés si povzdechl a poprvé zvážněl. „Kael se od Noaha učí víc, než bys čekal. Učí se být loajální. Učí se, co znamená starat se o někoho jiného než o sebe. A víš co? Jsem na něj pyšný.“
„Pyšný?“ zopakoval Apollón sarkasticky.
„Ano, pyšný,“ odpověděl Hádés s ledovým klidem. „Protože kdybych byl na svého syna tak přísný, jako jsi ty na svého, možná by tu teď ani nebyl.“
Apollón si na chvíli připustil vážnost jeho slov, ale pak zavrtěl hlavou. „Pokud se něco stane Noahu kvůli Kaelovi…“
„Ujišťuji tě,“ přerušil ho Hádés, „že pokud se něco stane Noahu, Kael by byl první, kdo by za něj položil život. To je víc, než co můžeš říct o spoustě ostatních bohů.“
Na chvíli zavládlo ticho, než Apollón konečně promluvil. „Možná máš pravdu, ale já to stále vidím jinak.“
„Vidíš to tak, jak chceš, bratře,“ usmál se Hádés. „Ale ať už se nám to líbí nebo ne, naši synové jsou si blíž, než bychom kdy byli my dva.“
Apollón neodpověděl a prostě se otočil, jeho záře pomalu mizela, když opouštěl sál. Hádés si tiše mumlal: „Možná je to tak lepší.“
Kniha klíčů
Noah si nervózně uhladil své perfektně učesané vlasy a odhrnul prach z masivních dveří.
„Kaeli, víš jistě, že tohle je dobrý nápad? Co když nás chytí?“
Kael, s ležérně rozcuchanými vlasy a věčně provokativním úsměvem, se otočil a mrkl na něj.
„Kdybych měl dělat jen dobrý nápady, můj život by byla nuda. A ty bys tu nestál vedle mě, drahoušku.“
Noah si povzdechl. „A co vlastně hledáme?“
„Starý deník. Je tam zaklínadlo na uvolnění zámků. Tvoje luxusní ručky pak už nebudou potřebovat klíče.“
„Nech mě hádat, budeš chtít, abych to kouzlo otestoval na trezoru?“
Kael se k němu přiblížil a pošeptal: „Přesně tak. Jsi moje klíčová zbraň.“
Kael a Noah stáli před obrovskými zlatými dveřmi, které vedly do budovy, kde bohové uschovávali své nejmocnější artefakty. Noemovy ruce se třásly, zatímco Kael, jako obvykle, vypadal naprosto klidně.
„Tohle je šílenství,“ zašeptal Noah, držící v rukou knihu s lesklým temným přebalem. „Co když nás někdo chytí?“
„No tak, Noahu,“ Kael se usmál a pohladil ho po rameni, „trocha šílenství je přesně to, co potřebujeme. Tohle místo je jako hračkářství pro magické rebely.“
Noah se nadechl. „Jsi si jistý, že tahle kniha umí prolomit božskou ochranu?“
„Samozřejmě,“ odpověděl Kael sebevědomě. „Je to kniha mého otce. Myslíš, že by mě nechal bez pořádných nástrojů?“
Noah zavřel oči a začal odříkávat zaklínadlo z knihy. Zlaté dveře se začaly třást, až se konečně tiše otevřely. Záře z místnosti uvnitř jim osvětlila tváře.
„Tak vidíš?“ řekl Kael s úsměvem. „Nic na tom nebylo.“
„Nic na tom nebylo?“ opakoval Noah. „Tvoje matka mě zabije, pokud to zjistí. A můj otec… můj otec se měřítkem naštvanosti blíží k výbuchu slunce!“
Kael se jen ušklíbl. „Neboj se, drahoušku, zvládneme to. A kdo ví? Možná najdeme něco, co tvého otce oslní.“
„A nebo něco, co nás oba zničí,“ odpověděl Noah, ale přesto následoval Kaela dovnitř.
V budově plné magických předmětů
Obrovská hala byla plná schránek, zlatých truhlic a podstavců, na kterých ležely artefakty zářící božskou energií. Noah stál v úžasu, zatímco Kael zamířil k jedné z největších truhlic.
„Tady to je,“ řekl Kael, oči mu jiskřily vzrušením. „Tohle je truhla, která obsahuje...“
„Knihu času,“ přerušil ho Noah a šokovaně se na něj podíval. „To nemyslíš vážně! Ten artefakt je zakázaný! Kdyby ho někdo použil špatně, mohl by rozervat samotnou strukturu reality!“
„Právě proto je to tak fascinující,“ odpověděl Kael s úsměvem. „Představ si, co bychom mohli udělat s kontrolou nad časem.“
Noah si skryl obličej do dlaní. „Kaeli, prosím tě, pojďme zpátky. Tohle je moc i na tebe.“
Kael ignoroval jeho prosby a použil zaklínadlo na otevření truhly. Zlaté světlo zalilo místnost a ozvalo se tiché praskání energie.
„Kaeli, zastav!“ křikl Noah, ale už bylo pozdě. V truhle ležela kniha času, jejíž stránky se začaly samy otáčet. Oba kluci byli náhle vtáhnuti do víru, který je přenesl neznámo kam.
Zásah otců
Po jejich zmizení se na Olympu objevil Apollón a Hádés. Dveře do budovy byly stále otevřené a jejich energie znepokojivě vibrovala.
„Můj syn!“ vykřikl Apollón, když spatřil známky Noemovy magie.
Hádés, který stál vedle něj, se podíval na stopy Kaelova temného kouzla. „A můj chlapec. Tyhle dva už dlouho nerozdělíme, že?“
Apollón se zamračil. „Teď je najdeme. A až to uděláme, oba si přejí, aby se nikdy nenarodili.“
--------
Noah a Kael stáli na starověkém bojišti, kde se právě chystala bitva mezi dvěma armádami. Kael fascinovaně sledoval válečníky v plné zbroji, zatímco Noah se snažil pochopit, jak se dostali na toto místo.
„Kaeli, co jsme to udělali?“ zašeptal Noah, oči plné paniky.
„Udělali?“ Kael se ušklíbl. „Tohle je úžasný. Podívej se na ně! Kdo má dneska šanci vidět starověké válečníky v akci?“
„To není muzeum, Kaeli!“ odsekl Noah. „Pokud tu zůstaneme, můžeme změnit průběh historie!“
Než stihli udělat cokoli dalšího, nebe nad nimi se rozjasnilo. Na jedné straně zářilo slunce, na druhé se rozprostřel temný mrak. Apollón a Hádés se objevili zároveň, každý obklopen svou mocí.
„Tohle nemůže být pravda,“ zasyčel Apollón, když spatřil své provinilé dítě.
„No, to je ale překvapení,“ přidal se Hádés ironicky, dívaje se na Kaela. „Vy dva a zase průšvih. Kdo by to čekal?“
Kael se ušklíbl, ale Noah se schoulil pod přísným pohledem svého otce.
„Můžeme to vysvětlit!“ začal Noah, ale Apollón ho přerušil.
„Nemusíte nic vysvětlovat. Vidím, co jste udělali. Zneužili jste Knihu času. Víš, co to mohlo způsobit?“
„Ano, víme,“ zamumlal Noah.
Hádés si povzdechl a podíval se na Kaela. „Víš, jak těžké je napravovat následky časového chaosu? Tyhle věci nejsou hračky, Kaeli.“
„Ale nic jsme neudělali!“ bránil se Kael. „Jen jsme... chtěli trochu zažít historii.“
„Zažít historii?“ zopakoval Hádés chladně. „Málem jste ji zničili.“
Hádés a Apollón mávli rukama a přenesli je zpět na Olymp, daleko od bojiště.
Trest od otců
Noah v chrámu Apollóna
Noah klečel uprostřed Apollónova chrámu, obklopen smrtelníky, kteří na něj volali své prosby. Jeho aura zářila jemným zlatým světlem, ale jeho tvář byla plná vyčerpání.
„Prosím, vyléčte mého syna,“ žadonila žena, držící nemocné dítě.
Noah se usmál, i když byl unavený. Položil ruce na chlapce a jeho léčivá energie se jemně přelila do dítěte, které začalo znovu dýchat klidněji.
„Tohle není fér,“ zamumlal si pro sebe, když další člověk předstoupil. „Kael sedí v podsvětí a já tady pracuju jako anděl strážný.“
Zaslechl však ozvěnu hlasu svého otce z hlubin chrámu.
„Noahu, méně stěžování, více práce. Tohle je lekce pokory.“
Kael v podsvětí
Kael seděl na břehu řeky Styx a podepíral si bradu. Charón na něj křikl: „Kaeli, přestaň lelkovat! Ty duše se nepřenesou samy!“
Kael protočil oči a pomohl naložit další duše do lodi. „Tohle je nesnesitelný. Styx smrdí, duše brečí, a já tu nemůžu udělat žádnou legraci.“
Hádés se zjevil vedle něj, jeho chladný pohled spočinul na synovi. „Kaeli, tvůj úkol není bavit se. Je to pokání. Uklidni se, nebo přidám ještě víc práce.“
Kael si odfrkl, ale pokračoval v nakládání duší. „Dobře, dobře, chápu. Jsem ve škole trestů.“
Večer se oba sešli na Olympu, kde jim otcové dovolili krátkou přestávku. Noah se zhroutil na lavičku, zatímco Kael si lehl vedle něj a opřel si hlavu o jeho rameno.
„Můj otec mě nutí být spasitelem světa,“ povzdechl si Noah.
„A můj mě nutí být průvodcem mrtvých,“ odvětil Kael. „Tvoji smrtelníci se alespoň hýbou.“
Noah se unaveně zasmál. „Aspoň máme chvíli spolu.“
Kael se usmál a vzal ho za ruku. „To nám nikdo nevezme.“
Další den měli volno.
Noah ležel na měkké trávě a pozoroval hvězdy. Jeho aura ještě lehce zářila z dlouhého dne, kdy používal svou magii. Vedle něj seděl Kael, který si hrál s drobnou černou koulí energie, kterou otáčel mezi prsty.
„Víš, že tohle je poprvé za celý týden, co mám pocit, že se můžu nadechnout?“ zamumlal Noah a zavřel oči.
„Jo, a poprvé, co se nemusím hádat s Charónem o to, jak moc mě nenávidí,“ odpověděl Kael s úšklebkem.
Noah si povzdechl a otočil hlavu k němu. „Přemýšlel jsi někdy o tom, co by se stalo, kdyby nás nechali dělat, co chceme?“
Kael se zamyslel, jeho úsměv se rozšířil. „Myslím, že by svět už dávno lehl popelem.“
„Kaeli!“ zasmál se Noah a udeřil ho lehce do paže.
Kael se zasmál a opřel se o loket. „No tak, Noahu. Přiznej si to. Trochu chaosu dává životu šťávu.“
„Já si myslím, že svět už má dost šťávy bez tvého chaosu,“ odpověděl Noah s hranou přísností. „Vlastně jsi jediný, kdo mi způsobuje víc problémů než smrtelníci.“
„A ty jsi jediný, kdo mě drží na uzdě,“ odsekl Kael s mrknutím.
Noah se uchechtl. „To je pravda. Bez mě by tě tvůj otec dávno rozložil na atomy.“
„A tvůj otec by tě zamknul na Olympu jako ukázkového syna.“
„Možná,“ připustil Noah. „Ale i tak… za to všechno, co děláš, tě mám rád.“
Kael se usmál, naklonil se blíž a ztišil hlas. „To vím. A já tě taky, sluneční princi.“
Noah ho jemně praštil do ramene. „Nepoužívej na mě přezdívky.“
„Proč ne?“ smál se Kael. „Miluju, jak tě rozčilují.“
„Protože…“ začal Noah, ale Kael mu skočil do řeči.
„Protože jsi prostě zábavný, když se zlobíš,“ dodal Kael a škodolibě se smál.
Noah protočil oči, ale nakonec se usmál. „Někdy nevím, jestli tě miluju, nebo chci poslat zpátky do podsvětí.“
Kael se uvelebil vedle něj a pokrčil rameny. „Co takhle obojí?“
A tak tam leželi, v klidu a ve hvězdném světle, každý s vědomím, že i přes všechny tresty a hádky mají jeden druhého.
Další průšvih
Kael stál uprostřed náměstí s knihou v rukou, zatímco kolem něj vířily kusy budov, tancující stromy a vyděšení lidé. Noah nervózně běhal kolem a snažil se opravit škody pomocí svých schopností, ale kouzlo se vymklo kontrole.
„Kaeli! Říkal jsem ti, že ta kniha není bezpečná!“ vykřikl Noah, když se snažil zastavit jednoho z rozběhnutých kamenných lvů.
„Ale no tak, Noahu,“ odpověděl Kael se smíchem. „Tohle je umění chaosu v praxi! Jen si představ, jak by to mohlo být horší!“
„Horší?“ opakoval Noah zděšeně. „Tohle je už dost špatné!“
Náhle se obloha rozdělila na dvě části. Na jedné straně zářilo sluneční světlo, na druhé se zvedala temná mlha. Apollón a Hádés se objevili současně, každý z nich obklopen svou mocí.
„Co to má znamenat?!“ zahřměl Apollón, jeho hlas se nesl celým městem.
Hádés se podíval na Kaela, jeho oči byly temné jako noc. „Kaeli, co sis sakra myslel?“
Kael se ušklíbl a pokrčil rameny. „Chtěli jsme si jen trochu užít.“
„Tohle považuješ za ‚užít si‘?“ zeptal se Apollón ostře, ukazujíc na chaos kolem. „Noahu, měl jsi ho zastavit!“
Noah se zarazil, jeho tvář zrudla. „Snažil jsem se, otče, ale to kouzlo bylo silnější, než jsme čekali.“
„SILNĚJŠÍ, NEŽ JSTE ČEKALI?“ zopakoval Hádés sarkasticky. „To je jako říct, že hrajete s ohněm a pak se divíte, že shoří dům!“
Po uklidnění situace Apollón a Hádés rozhodli o trestu:
Trest
Noah a Kael stáli na náměstí, kde chaos začal. Noah používal svou zářící magii k obnově poškozených budov, zatímco Kael máchal rukama, aby rozehnal zbývající magická stvoření.
„Říkal jsem ti, že to není dobrý nápad,“ prohodil Noah, zatímco zaceloval prasklinu na zdi.
Kael znechuceně přikývl. „Jo, jo. Ale kdo mohl tušit, že ta socha začne tancovat tak agresivně?“
Noah se na něj podíval. „Každý s trochou rozumu.“
„Máš pravdu,“ zasmál se Kael. „Ale aspoň si přiznej, že to bylo trochu zábavné.“
Noah si povzdechl, ale koutky úst mu cukly. „Dobře, možná trochu.“
Nad nimi se vznášeli jejich otcové, kteří pozorovali jejich práci. Apollón si zkřížil ruce.
„Dostanou to z hlavy, nebo mám použít další trest?“ zeptal se Hádése.
Hádés pokrčil rameny. „Nech je. Když jim to vezme pár dní, příště si možná dvakrát rozmyslí, než něco provedou.“
Apollón si povzdechl. „Doufám, že máš pravdu.“
Po té dostali další trest omezení magie. A odloučení
Po měsících odloučení se Noah a Kael konečně setkali na neutrální půdě. Noah vypadal unaveně, ale spokojeně. Kael si povzdechl.
„Tvůj otec mě skoro zničil,“ řekl Kael a zakroutil hlavou.
„A můj otec mě nenechal ani na chvíli vydechnout,“ odpověděl Noah s úsměvem. „Ale víš co? Možná to bylo spravedlivé.“
Kael se ušklíbl a objal ho. „Nikdy bych toho nelitoval. Bylo to poprvé, co jsme se oba pořádně bavili.“
Noah ho jemně praštil po hlavě. „Nikdy tě neopustím, ale příště budu ten, kdo bude držet knihu.“
„To beru,“ zasmál se Kael.
--------
Opět na Zemi, v opuštěné jeskyni poblíž města. Kluci se snaží najít „bezpečný způsob“, jak si zkrátit svůj trest.
Noah a Kael stáli uprostřed vlhké jeskyně, osvětlené slabým světlem magické lucerny. Kael držel starou mapu, kterou „náhodou našel“ v jednom ze svitků v Hádově podsvětí.
„Takže… ještě jednou,“ začal Noah a podezřívavě se na něj podíval. „Proč jsme tady?“
„Protože,“ odpověděl Kael dramaticky, „tahle jeskyně skrývá artefakt, který by mohl dočasně zrušit naše magická omezení. A já se rozhodl, že si zasloužíme trochu volnosti.“
Noah si založil ruce na hrudi. „Artefakt, který může zrušit božská kouzla? Víš, že to zní jako něco, co by nás mohlo zabít, že?“
„No tak, Noahu,“ odpověděl Kael s úsměvem. „Kdy jsem tě někdy dostal do problémů?“
Noah povytáhl obočí. „Mám ti to vyjmenovat?“
Kael mávl rukou a pokračoval hlouběji do jeskyně. Noah ho s povzdechem následoval, jeho kroky byly opatrné.
Aktivace artefaktu
Po chvíli dorazili do většího prostoru, kde na kamenném podstavci ležel artefakt – černý kámen obklopený slabě fialovou září. Kael k němu okamžitě zamířil, ale Noah ho chytil za paži.
„Počkej. Co když je to past?“
Kael protočil oči. „Samozřejmě, že je to past. Ale to je součást zábavy!“
Noah se na něj zamračil, ale než mohl cokoli říct, Kael už stál u podstavce a natáhl ruku k artefaktu.
Jakmile se jeho prsty dotkly kamene, celá místnost se rozzářila. Kámen začal vibrovat a z jeho středu vytryskla energie, která pohltila oba kluky. Noah se snažil udržet rovnováhu, ale vichr magie ho odhodil ke stěně.
„Kaeli!“ vykřikl, když se energie začala formovat do podoby temné bytosti s hořícíma očima.
„Ups,“ prohodil Kael a o krok ustoupil. „Možná jsem měl počkat, až dočteš ty bezpečnostní pokyny.“
Problém se zvětšuje
Bytost se k nim otočila a promluvila hlasem, který otřásal celou jeskyní.
„Kdo se opovážil narušit můj klid?“
Noah se okamžitě postavil mezi Kaela a bytost. „Byla to chyba. Jen jsme hledali… ehm… něco jiného.“
Kael se naklonil k Noahovi a pošeptal: „Říkej pravdu. Jsem hrdý na to, co jsem udělal.“
Noah na něj vrhl zlostný pohled. „Mlč!“
Bytost zvedla ruku a jeskyně se začala hroutit.
„Za vaši drzost budete potrestáni!“
Noah se otočil na Kaela. „To je přesně důvod, proč říkám, že se do takových věcí nemáme pouštět!“
Kael pokrčil rameny. „Hej, alespoň už nemáme nudu.“
Záchrana (a další průšvih)
V posledním okamžiku se objevili Apollón a Hádés. Apollónův jas a Hádova temná aura vyplnily prostor a neutralizovaly bytost, která se rozpadla na prach.
„Tohle není možné,“ začal Apollón, jeho hlas byl klidný, ale mrazivý. „Kolikrát vás máme varovat?“
Hádés si promnul spánky a podíval se na Kaela. „Můj synu, občas přemýšlím, jestli tě nemám vrátit zpět do říše duší, protože mi děláš víc problémů, než jsi stihnul za poslední století.“
„Promiň, otče,“ prohodil Kael s hranou pokorou. „Jen jsem chtěl zjistit, co všechno se dá najít.“
Noah se nervózně podíval na Apollóna. „Je mi to líto, otče. Snažil jsem se ho zastavit.“
„Snažil,“ zopakoval Apollón. „Ale to nestačí, Noahu. Ty jsi ten rozumný. Měl bys být tím, kdo mu nedovolí dělat podobné věci.“
Další trest
Tentokrát otcové rozhodli, že, Noah a Kael budou muset opravit nejen jeskyni, ale i ochránit smrtelníky z nedalekého města, kteří byli otřesem magického výbuchu ovlivněni. A Artefakt bude zapečetěn a hlídán oběma kluky po dobu jednoho roku jako součást jejich trestu.
Pozdní večer u bariéry
Po dlouhém dni se kluci vrátili k bariéře, kde strážili artefakt. Noah ležel na zemi, unavený z náročného dne, zatímco Kael vedle něj házel kamínky do prázdna.
„Noahu?“ začal Kael.
„Co je?“ odpověděl Noah, aniž by otevřel oči.
„Myslíš, že naši otcové nás někdy přestanou trestat?“
Noah se uchechtl. „Ne. Ale možná se naučíme, jak se vyhýbat průšvihům.“
Kael se zasmál. „To by nebyl život.“
Noah otevřel jedno oko a podíval se na něj. „Někdy si říkám, že jsi můj největší trest.“
Kael se naklonil blíž a s úsměvem řekl: „A taky největší požehnání.“
Noah si povzdechl, ale koutky úst mu zacukaly. „To si ještě rozmyslím.“
(Obrázek Kael)
Žádné komentáře:
Okomentovat