Kapitola 2: Zločin a Trest
Po tréninku. Je Airias známý svou spravedlností, ale také tvrdostí, nechal podrobit trestu. Když se Soran a Azaar ocitli na cvičišti před zraky ostatních, napětí by se dalo krájet. Airias chtěl, aby si uvědomili nejen důsledky svého chování, ale také odpovědnost, která s jejich postavením přichází.
Airias nechal oba chlapce stát uprostřed cvičiště, zatímco před všemi zopakoval jejich provinění.
„Soran Layfaire, zneužil jsi svého titulu. Azaar Galit, ignoroval jsi pravidla a neprojevils úctu k disciplíně. Vaše chování je nepřijatelné a neslučitelné s tím, co od vás očekáváme.”
Chlapci museli přiznat své chyby před všemi ostatními, což bylo pro jejich hrdost velmi bolestivé.
Airias byl zastáncem toho, že fyzický trest není určen k bolesti, ale k připomenutí pravidel. Každý chlapec dostal deset ran prutem přes dlaně – symbol toho, že jejich činy, ať už skutky nebo slova, mají důsledky.
„Každá rána symbolizuje jedno z pravidel, které jste porušili,” prohlásil Airias, když uděloval trest.
Po fyzickém trestu dostali chlapci závazek – během příštího měsíce měli pomáhat se základním výcvikem mladších démonů.
„Budete učit disciplíně ty, kteří teprve přicházejí. A při tom si sami připomenete, co to znamená být jedním z nás,” řekl Airias přísně.
Chlapci museli nejen vykonávat těžkou práci, ale také demonstrovat, že chápou důležitost pravidel.
Trest měl na oba chlapce hluboký dopad. Soran si uvědomil, že jeho titul neznamená automatický respekt, ale že si jej musí zasloužit. Azaar pochopil, že jeho otec, přestože je přísný, jedná v jeho nejlepším zájmu.
Jejich vztah k ostatním vrstevníkům se změnil – někteří je začali obdivovat za to, že trest přijali, jiní je litovali, ale všichni si uvědomili, že Airias neuděluje výjimky nikomu, ani královu synovi.
Trest se stal lekcí nejen pro ně dva, ale pro všechny mladé démony na cvičišti.
Soran sice přestal zneužívat svůj titul, ale jeho rebelantská povaha mu nedovolila chovat se zcela podle pravidel. Během tréninků na cvičišti se neustále snažil vymýšlet vtípky, provokovat instruktory a odvádět pozornost ostatních. Nejčastěji to byly drobné věci – schování zbraní svých spolužáků, magické triky, které způsobily chaos, nebo dokonce pokusy o sabotáž výcviku.
Airias si toho samozřejmě všiml. I když zpočátku doufal, že se princ sám poučí, nakonec bylo jasné, že Soran potřebuje důraznější přístup.
Jednoho dne během tréninku s šermem Soran použil magii k tomu, aby svému soupeři podrazil nohy. To vedlo k tomu, že chlapec upadl a poranil si rameno. Na cvičišti zavládlo hrobové ticho.
„Sorane Layfaire!” zařval Airias hlasem, který všechny přimrazil na místě. „Co sis myslel?! Magie je během šermu přísně zakázaná!”
Soran se snažil tvářit nevinně, ale jeho úšklebek ho prozradil. „Byla to jen zábava, nikomu se přece nic vážného nestalo.”
„Zábava?!” Airiasův hlas zněl jako hrom. „Nejenže jsi zranil spolužáka, ale také jsi narušil pravidla, která jsem ti jasně vysvětlil!”
Airias odvedl Sorana na cvičiště před zraky všech ostatních. Tentokrát se rozhodl, že trest musí být nejen tvrdý, ale také symbolický, aby Soran pochopil vážnost svých činů.
Soran musel přede všemi zopakovat, jakého provinění se dopustil, a omluvit se zraněnému chlapci. „Omlouvám se za to, že jsem zranil svého spolužáka. Bylo to nezodpovědné a hloupé,” řekl princ, i když zněl vzdorovitě.
Tentokrát to nebyly rány prutem, ale tvrdý fyzický výcvik. Airias donutil Sorana běhat kolem cvičiště s těžkým brněním, zatímco ostatní trénovali. Když princ konečně padl vyčerpáním, Airias k němu přistoupil.
„Trest nekončí, dokud nepochopíš, že pravidla tady nejsou na ozdobu. Vstaň a pokračuj!”
Airias oznámil, že Soran bude dočasně vyloučen z tréninků bojových technik. Místo toho byl přidělen k hnědé skupině, kde musel pracovat s koňmi – čistit stáj, krmit je a starat se o výcvik mladších démonů.
„Možná tě tvrdá práce naučí disciplíně,” prohlásil Airias přísně.
Když se o Soranových činech dozvěděl jeho otec Zaakerah, rozhodl se do věci zasáhnout.
„Sorane, už jsem tě trestal za tvé předchozí chování. Myslel jsem, že ses poučil, ale očividně jsem se mýlil.”
Zaakerah povolal Sorana do trůnního sálu. Tentokrát místo hněvu mluvil klidně, což bylo ještě děsivější.
„Víš, co se stane s těmi, kteří nedodržují pravidla ve světě démonů? Jsou vyhnáni. Příště tě nebudu chránit. Airias měl pravdu – bez disciplíny nejsi nic.”
Zaakerah poté pověřil svého syna zvláštním úkolem – měl sám vystopovat a přivést zpět nepolapitelnou duši, kterou kdysi vypustil. Byla to šance dokázat, že je hoden svého titulu, nebo se navždy stát obyčejným démonem bez práv na trůn.
Žádné komentáře:
Okomentovat