Na konci školního roku bylo sedmnáctileté Tereze, holce z města, oznámeno že na letní prázdniny pojede k babičce na vesnici.
„Celé prázdniny?! A na vesnici!! Mě stačí že tam jezdíme jen na otočku!” protestovala.
„Neprotestuj, venkovní vzduch ti prospěje a tečka.” uzemnila ji její matka.
Tereza vztekle zamručela. Žádný internet, žádní kamarádi, jen starý dům, zahrada a klid, o který nestála.
Rodiče Terezu odvezli na místo. Nastalo dojemné vítání. A Tereza protáčela očima.
Tereza je již na vesnici u babičky týden a má pocit, že umře nudou.
Jednoho dne, když šla na procházku po vesnici, slyšela hluk smějících se děcek. Rozhodla se to prozkoumat a narazila za kravínem na hřiště, kde děti, jejího věku i mladší hrály házenou.
Jsou divocí i hluční a vůbec si jí nevšímají, dokud jim míč neodletí směrem k ní.
Přiběhli k ní dva teenageři, holka s klukem. „Čau, já jsem a Aneta, šéfka tohohle týmu a tohle můj kámoš David.” ukáže na usměvavého kluka co s ní přišel. „Nechceš se k nám přidat?” zeptala se z vesela. „Ne ne,” zavrtěla hlavou Tereza. „Ale budu se na vás rada koukat jestli nevadí.”
David pokrčil rameny a podíval se na Anetu. „Nevadí aspoň nám bude někdo fandit.
Tereza další dny chodila se koukat na jejich zápasy. Ale po chvíli ji Aneta přemluvila ať si s nimi zahraje. Na prvním tréninku je jak z gumy – míč jí padá, běhá jako sázka na špatného koně. Ale baví ji to. Všichni ji berou, jaká je, a David jí ukazuje triky, co „nejsou v pravidlech, ale vždycky fungují“.
Léto se odehrává na rozpáleném betonu. Týdny ubíhají ve znamení házené.
Někdy se hraje, jindy jen sedí v trávě a povídají si o snech, školách a plánech. Tereza se mění – z městské holky, co nenáviděla vesnici, se stává hráčka, která na hřišti řve, směje se a chce vyhrát.
Poslední zápas tohle léta se odehrává ve znamení zápasu proti měšťákům.
Tereza je nervózní. Jde o hodně. „Buď v klidu, hraješ dobře, my všichni, to dáme,” povzbudil ji David. „Myslíš?” zeptala se Tereza. David horlivě přikývl.
Zápas začal. Dávali se góly, obě strany. Zbývala minuta bylo vyrovnáno.
„Tereza z Traktorů skóruje a vyhrává zápas jediným gólem!” Řval komentátor.
Vesnice se začali radovat a města byly skleslé.
„Jsi super Terezo!” řvali její spoluhráči.
Večer po zápase seděli s Davidem pod hvězdami. Ticho. Pak on: „Nikdy bych neřekl, že město naučí vesnici vyhrávat.“
A ona: „A já nikdy, že vesnice může naučit mě milovat házenou… a možná i tebe.“
Usmějí se. Žádné velké drama. Jen letní láska, co zůstane v paměti ještě dlouho po konci prázdnin.
Žádné komentáře:
Okomentovat