Laura je introvertní vysokoškolačka, která dává přednost hororovým filmům v posteli před hlučnými večírky. Přesto jednou najde ve své schránce pozvánku na tajemnou Halloweenskou párty. Bez odesílatele. Jen místo, čas a poznámka: „Kostýmy nejsou volitelné. Přijď, jestli se nebojíš.“
Laura stála před postelí s vyrovnaní kostýmy a přemýšlela, co si obléci z nich. Nakonec si zvolila kostým čarodějky. Oblékla se a nanesla jemné temné líčení.
„Sluší ti to drahoušku,” řekla ji máma když odcházela z domu. „Děkuji mami,” usmála se na ní Laura. „Užij si to tam,” popřála jí a Laura odešla.
Na party dorazila sama, trochu nervózní.
Hudba hrála, dýně svítili, mlha se plazila po podlaze… a pak ji uvidí. Erin. V kostýmu upírky, rudé rty, černý korzet, pohled, který řeže jako dýka. Její oči se střetnou a Erin se usměje. „Konečně někdo, kdo vypadá, že ví, co dělá.“
Erin ji vzala za ruku a vtáhne do tance. Hudba je pomalá, hypnotická. Povídali si, smáli se, hádali se o to, kdo je lepší čarodějka – Prue nebo Willow. Laura zapomíná na svět kolem. Cítí, že tohle je jiný druh magie.
Tanec, letmé doteky, zrůžovělé líce, to je pro Lauru nové. Nakonec se omluvila, že jde pro pití.
Když se ale vrátila Erin je pryč. Laura se po ní vyptává.
Nikdo ji nezná, nikdo si ji nepamatuje. „Žádná holka v kostýmu upírky tu nebyla,“ říká někdo.
Laura pochybuje, jestli si to celé jen nevysnila… dokud ve své kapse nenajde černou kartu s rudým nápisem: „Znovu za rok. Stejné místo. A tentokrát…
Laura celý rok myslí na Erin. Na její smích, dotek, ten podivně známý pocit, že ji zná déle než pár hodin. A když přijde další Halloween, opět otevře šatník a sáhne po plášti. Protože některé magie nelze vysvětlit. Jen následovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat