Kapitola 4 Láska a Maléry
Na tréninku se objevila nová tvář – démonka jménem Lyara, známá svým neuctivým přístupem, ostrým jazykem a neustálým provokováním mistrů. Byla krásná, s dlouhými havraními vlasy, temnýma očima, které vždy zářily pobavením, a křídly, která měla na koncích krvavě rudé peří. Kdykoli se objevila na cvičišti, způsobila chaos – a přesně to Sorana přitahovalo.
Poprvé ji spatřil, když se hádala s Airiasem. „Tohle pravidlo je směšné! Proč bych nemohla používat magii? Pokud chci někoho porazit, použiju všechno, co mám,” pronesla, zatímco ostatní tiše sledovali, jak si dovoluje zpochybňovat velitele.
Soran ji okamžitě obdivoval – a cítil, že musí upoutat její pozornost.
Když se na další trénink dostavila, Soran udělal první krok. Během lukostřelby se rozhodl předvést, jak „skvělý” je. Očaroval své šípy tak, aby při každém zásahu cíl explodoval barevnými jiskrami.
Lyara na něj vrhla pohled, ve kterém byla směs pobavení a výzvy. „To je všechno, co dokážeš, princi?” pronesla sarkasticky.
Soran pocítil, jak se mu krev žene do hlavy. „To nebylo všechno,” odpověděl. „Jen počkej.”
Ti dva začali soutěžit v malérech.
Lyara spustila magickou iluzi, která proměnila cvičiště na magicky les. Airias by vzteky bez sebe když musel shánět své studenty jako zbloudilé ovečky.
Soran proměnil během výuky cvičné meče v hady, výsledek byl panický chaos, což vyústilo konec hodiny drive. Airias zuřil.
Lyara přeměnila svého koně na démonické ohnivé zvíře, chudák kůň se splašil a byl zmatený, začal být agresivní a útočil na ostatní zvířata. Zmatek to byl nezapomenutelný. Vysloužila si však těžkou práci ve stájích.
Soran nechal všechny kadety omylem zamknout v magických polích rozestavených náhodně na cvičišti. Výcvik byl zdržen o celé dvě hodiny.
Každý vtípek byl lepší a více promyšlený. A čím víc byl odvážnější tím víc se Lyara smála.
Nakonec to však překročilo všechny meze. Během jedné z jejich soutěží Lyara vyvolala magický ohňostroj uprostřed výcviku s dlouhými zbraněmi, zatímco Soran způsobil, že tréninkový prostor zaplavila iluze tisíců netopýrů. Výsledkem byl chaos, několik drobných zranění a především hněv Airiase a Zaakera.
Zaakerah si zavolal Sorana do trůnního sálu. „Sorane, už jsem tě jednou varoval. Ale tohle? Tohle není jen o tobě. Ohrožuješ své spolužáky a ničíš výcvik. Co tě k tomu vede?!”
Soran se chvíli tvářil vzdorovitě, ale nakonec si povzdychl. „Chtěl jsem na ni udělat dojem.”
Zaakerah ztuhl a jeho tvář potemněla. „Na ni? Myslíš Lyaru? Tu dceru démona, který byl vyhnán za zradu?”
„Ano, otče. Je jiná. Je odvážná, nebojí se říct, co si myslí…”
„Je nezodpovědná!” přerušil ho Zaakerah. „A ty se chováš stejně.”
Zaakerah povolal Lyaru i Sorana do trůnního sálu. Oba stáli před jeho trůnem, zatímco démonický vládce přecházel sem a tam.
„Vy dva jste nezvládnutelní. Pokud se chováte takto během výcviku, jak si představujete, že budete čelit skutečným hrozbám?”
Lyara se pokusila odporovat. „Nikdy jste mi nedali šanci ukázat, co doopravdy umím.”
Zaakerah ji přerušil. „Šance? Tvé činy zatím ukazují jen neúctu a chaos. A Sorane, místo abys byl příkladem, stahuješ se na její úroveň.”
Nakonec jim dal za úkol spolupracovat na misi, která měla prokázat jejich hodnotu. Byli vysláni do světa smrtelníků, kde měli ochránit malou vesnici před útočícími nestvůrami. Trest nebyl jen výzvou – měl je také naučit spolupracovat a pochopit, že jejich činy mají následky.
Žádné komentáře:
Okomentovat