Zlaté trio a Lyara, i přes všechny tresty a důsledky, zkrátka nedokázali zůstat v klidu. Po týdnu práce ve stájích a tvrdých lekcích od Airiase i Zaakera se rozhodli, že je na čase otestovat hranice. Tentokrát se jejich cílem stal sám vládce démonů – Zaakerah.
„Takže, kdo se mnou souhlasí, že je čas trochu otce potrápit?” pronesl Soran s úsměvem, který naznačoval, že ho napadlo něco velmi nezodpovědného.
Samaeel zvedl ruku. „Jsem pro. Ale upozorňuju tě, Sorane, že tohle bude riskantní.”
Azaar se zamračil. „Provokovat Airiase je jedna věc. Ale tvého otce? To je šílené.”
„Právě proto to bude zábava,” odpověděla Lyara, zatímco si upravovala své havraní vlasy. „Když už dělat průšvihy, tak pořádně.”
Soran se usmál. „Výborně. Takže… co kdybychom trochu okořenili jeho den?”
První krok jejich plánu byl relativně nevinný – Soran a Samaeel použili magii k vytvoření iluze, která proměnila trůnní sál. Když Zaakerah vstoupil, místo majestátního sálu viděl scénu jako z pohádky – trůn byl pokrytý květinami, démoni na obrazech měli klaunské čepice, a místo temné atmosféry byla místnost zalitá pastelovými barvami.
Zaakerah se zastavil uprostřed místnosti, jeho oči zúžené. „Sorane…” řekl hlasem, který by mohl zmrazit oheň.
Zpoza dveří zazněl tichý smích, který se Soran marně snažil potlačit.
Lyara přišla s druhou částí plánu. Přeměnila Zaakerahovu ikonickou černou zbroj na zářivě růžovou, s třpytivými ornamenty a drobnými magickými světýlky, která pulzovala pokaždé, když se někdo přiblížil. Když Zaakerah vešel do své soukromé komnaty a spatřil svou zbroj, jeho tichý vzdech byl slyšet po celém paláci.
„Tohle už překračuje všechny hranice,” pronesl a jeho hlas se rozlehl jako ozvěna.
Poslední část plánu zahrnovala všechny čtyři – během Zaakerahovy večerní porady s jeho poradci se celá čtveřice objevila ve dveřích trůnního sálu, každý z nich nosil komicky znetvořenou masku, která měla připomínat vládce démonů. Jejich zjevné karikatury byly doprovázeny teatrálními poklonami a přehnanými napodobeninami jeho hlasu.
Zaakerah se pomalu otočil a jeho pohled by mohl spálit skálu.
„Vy čtyři,” začal klidně, což bylo ještě děsivější než kdyby křičel. „Okamžitě ke mně.”
Čtveřice stála v řadě před Zaakerahovým trůnem, zatímco ostatní poradci opustili místnost. Zaakerah chvíli mlčel, což bylo samo o sobě dostatečně hrozivé.
„Takže,” začal konečně, „vy si myslíte, že mě můžete provokovat? Že si můžete dělat legraci ze svého krále?”
Soran si nervózně promnul šíji. „Byla to jen legrace, otče. Nic vážného.”
„Legrace?” opakoval Zaakerah a jeho hlas zněl jako hluboké vrčení. „Dobře. Tak si užijete, co to znamená, když si já udělám legraci z vás.”
Zaakerah mávl rukou a každý z nich byl okamžitě obklopen stíny. Lyara vykřikla, když ji temné paže zvedly do vzduchu, zatímco Samaeel, Azaar a Soran se snažili marně vzdorovat. Každý z nich byl přenesen do jiné části paláce, kde na ně čekal osobní „trest” podle Zaakerahova rozhodnutí:
Soran: Byl přinucen strávit celý den v knihovně, kde měl opsat kompletní královské zákoníky. Jakmile se pokusil utéct, magická bariéra ho zadržela.
Lyara: Musela čistit Zaakerahovu osobní zbrojnici, včetně zbroje, kterou sama očarovala.
Samaeel: Dostal za úkol sepsat omluvný dopis pro každého, kdo byl jejich vtípky „postižen”.
Azaar: Byl vyslán do stájí, kde musel znovu vykydat všechen hnůj, tentokrát ale s magickou bariérou, která mu bránila použít jakoukoli zkratku.
Když se Soran večer znovu setkal se svým otcem, byl unavený a podrážděný. Zaakerah si ho posadil vedle sebe.
„Sorane, chápu, že máš chuť dělat si legraci. Ale všechno má své hranice,” začal klidně. „A já ti zaručuji, že pokud mě budeš provokovat znovu, příště si pro tebe připravím něco mnohem horšího.”
Soran sklopil hlavu. „Omlouvám se, otče. Jen jsme si chtěli trochu uvolnit atmosféru.”
Zaakerah si povzdychl a položil mu ruku na rameno. „Já vím. Ale pamatuj, že vůdcové si nemohou dovolit ignorovat důsledky svých činů. I legrace může způsobit chaos, pokud není správně kontrolovaná.”
Soran přikývl. „Pokusím se to napravit.”
Zaakerah se mírně usmál a jemně přejel prsty po středu Soranových křídel. „Doufám, že tentokrát mluvíš pravdu, synu.”
Ale nemluvil. Jen nechtěl horší trest.
Žádné komentáře:
Okomentovat