Provokatér Aurelius (4)

 

 Kapitola 4: Nečekaný trest

Peklo bylo plné chaosu, ale jeden druh chaosu byl úplně jiný než všechny ostatní – válka mezi Aureliem a Azielem.

Už od chvíle, kdy Aziel před čtyřmi lety spadl do pekla, se jejich vztah ani o píď nezlepšil. Aurelius ho nenáviděl za to, že je práskač, Aziel nenáviděl Aurelia za to, že je nezodpovědný idiot.

A právě dnes měl Aziel poprvé šanci se pomstít.

Aurelius byl teď v pubertě, což znamenalo, že jeho nápady byly ještě odvážnější a katastrofičtější. A tenhle byl naprostý vrchol.

Lucifer odjel na pár dní do horních vrstev pekla řešit nějaké smlouvy, a Aurelius viděl příležitost.

„Tentokrát mi to nemůžeš překazit, Azieli,“ řekl škodolibě a ušklíbl se.

Aziel zkřížil ruce. „Ne, protože už mám dost toho, že pořád řeším, co zničíš.“

Aurelius se zasmál. „Nezničím nic! Jen chci… ehm… trošku vylepšit pekelnou bránu.“

„Cože chceš?“ zamračil se Aziel.

„No, napadlo mě, že kdybych bránu propojil s jiným rozměrem, mohli bychom zjistit, co je tam!“ Aurelius se zatvářil hrdě.

Aziel na něj chvíli hleděl. „Aurelie. To je nejhloupější nápad, jaký jsi kdy měl. A to říkám já, člověk, který tě zná od dětství.“

Aurelius se jen usmál a zmizel. Pro něj to byl souhlas.

Katastrofa č. 758: Portál do Neznáma

Peklo se otřáslo. Stěny se rozzářily rudým světlem, jak se brána začala měnit. Aurelius stál na vyvýšené plošině, smál se jako maniak a sledoval, jak jeho magie pracuje.

„TOHLE JE GENIÁLNÍ!“ vykřikl.

A pak se brána začala trhat.

Doslova.

Z jejího středu se začaly vyřezávat praskliny do temného neznáma. Z dálky se ozvaly zvuky, které nikdo v pekle nikdy neslyšel.

A pak se z brány vynořilo něco velkého, černého a zcela nepřirozeného.

„No… tohle asi nebylo součástí plánu,“ zamumlal Aurelius.

Než Aurelius vůbec stihl utéct, někdo ho chytil za křídlo a prudce s ním praštil o zem.

Aurelius vyjekl a podíval se nahoru – Aziel. A v jeho ruce proutek.

„Ne,“ procedil Aziel skrz zaťaté zuby, „tentokrát tě netrestá Lucifer. Tentokrát tě potrestám já.“

Aurelius zbledl. Tohle nebylo v plánu.

„Táta ti… dal svolení?“ hlesl.

Aziel se ušklíbl. „Ano.“

A pak se ohnal proutkem.

ŠVIH!

„AU!“ vykřikl Aurelius a pokusil se uniknout.

Aziel ho chytil zpátky. „Za to, že ses pokusil roztrhnout realitu.“

ŠVIH!

„TO JE PŘEHNANÉ!“

Aziel se ušklíbl. „Neřvi.  Lucifer mě instruoval, jak na to.“

ŠVIH!

Aurelius se zatvářil zničeně. „Zradil mě! Můj vlastní otec mě zradil!“

Aziel znovu švihl proutkem. „Ne. Já tě zradil. A věř mi, že v tom budu zatraceně důkladný.“

ŠVIH!

Po asi pátém úderu se Aziel konečně zastavil.

Aurelius si třel zadek a zíral na něj. „Tys… tys to vážně udělal.“

Aziel se na něj podíval s naprosto klidným, spokojeným výrazem. „Ano. A udělám to znovu, pokud bude třeba.“

Aurelius si frustrovaně povzdechl. „Nenávidím tě.“

Aziel se usmál. „To mi lichotí.“