I přes všechny předchozí tresty a otcovy promluvy do duše se Soran nedokázal poučit. Spolu se svým zlatým triem a Lyarou znovu rozvířili klid v paláci, tentokrát však jejich vtípek překročil všechny meze.
Zaakerah pořádal důležitý banket na počest sjednocení dvou démonických klanů. Soran a jeho přátelé dostali přísný zákaz se zúčastnit – měli zůstat ve svých komnatách. To však pro ně byla jasná výzva.
Lyara, která nikdy neodolala možnosti rozvířit chaos, navrhla, že by se mohli „nenápadně” zúčastnit a přidat trochu zábavy. Soran souhlasil, protože chtěl na ni zapůsobit – a možná také trochu vyprovokovat svého otce.
V přestrojení za sluhy se vplížili do banketní haly. Jejich plán byl jednoduchý: očarovat jídlo a víno, aby hosté zažili „zábavné” efekty – například měnící barvy oblečení, zmatečné řeči a další drobné iluze.
Vše šlo podle plánu, dokud jeden z hostů – vysoký démon z klanu Naharith – nevypil pohár vína a nezačal chrlit ohnivé jazyky. Chaos vypukl okamžitě. Hosté křičeli, sluhové se snažili oheň uhasit, a Zaakerah, který seděl na svém trůnu, se postavil a jediným pohledem ztišil celou místnost.
„Sorane!” zařval hlasem, který otřásl celým palácem.
Zaakerah vzal Sorana za paži a přenesl ho přímo do své soukromé komnaty. Soran se začal vzpírat, ale bylo to marné. „Otče, tohle není nutné!” protestoval.
„Naopak,” odpověděl Zaakerah chladně. „Je to naprosto nezbytné.”
Soran byl přinucen se předklonit. Zaakerah vzal prut, který měl připravený pro zvláštní příležitosti, a udělil Soranovi první ránu.
„Tahle je za porušení mého přímého příkazu,” řekl, zatímco prut dopadl.
Soran sykl bolestí. „Ale já jsem to…!”
„Mlč,” přerušil ho otec. „Druhá rána je za chaos, který jsi způsobil na banketu.”
Další rána přistála přes princova záda. Soran se snažil zadržet bolestivý výkřik, ale třetí rána ho donutila vykřiknout nahlas.
„A tahle,” pokračoval Zaakerah, „je za to, že ses nepoučil z minulých chyb.”
Po deseti ranách odložil prut. Soran stál se skloněnou hlavou, záda mu pálila, ale v očích měl konečně náznak pochopení.
Po tvrdém, ale spravedlivém trestu, Soran stál se skloněnou hlavou před svým otcem. Jeho záda pálila, a přestože se cítil provinile za své činy, uvnitř něj rostla touha po odpuštění.
Zaakerah, který odložil prut a posadil se, pokynul Soranovi, aby přišel blíž. „Pojď sem, Sorane,” řekl klidněji, jeho přísnost nyní ustoupila otcovské starosti.
Soran chvíli váhal, ale nakonec pomalu přistoupil. Když si sedl vedle otce, neodolal a přitulil se k němu. Položil si hlavu na jeho hruď, kde cítil teplo a klid, který mu často chyběl.
Zaakerah mu jemně položil ruku na rameno, zatímco druhou mu začal přejíždět po středu jeho křídel – místě, které démoni vnímali jako největší projev něhy a útěchy.
„Sorane,” začal tiše, „chápu, že někdy cítíš, že jsem na tebe příliš tvrdý. Ale to není proto, že bych tě nemiloval. Je to proto, že chci, abys byl silný, moudrý a připravený na vše, co tě v životě čeká.”
Soran zavřel oči, zatímco ho otcovy doteky uklidňovaly. „Já vím, otče. Jen… někdy mám pocit, že nikdy nebudu dost dobrý. Že vás pořád zklamu.”
Zaakerah se na něj podíval, jeho pohled změkl. „Synu, dokud se snažíš, nikdy mě nezklameš. Dělat chyby je součástí růstu. Ale musíš se z těch chyb učit, ne je opakovat.”
Soran se přitulil blíž, jeho hlas byl tichý a téměř dětský. „Budu se snažit, otče. Slibuju.”
Zaakerah ho pevněji objal a položil bradu na jeho hlavu. „Věřím ti, Sorane. A vždy tu budu, abych tě vedl – i když to někdy znamená, že tě musím přivést zpátky na správnou cestu.”
V tu chvíli, v bezpečí otcova objetí, Soran cítil, že mu otec rozumí. A ačkoliv jejich vztah nebyl vždy jednoduchý, věděl, že je založen na lásce a hlubokém porozumění.
Zaakerah pokračoval v hladění Soranových křídel, jemně upravoval peříčka, která se během trestu pomačkala. Soran si povzdychl a tiše zašeptal: „Děkuju, otče.”
„Za co, synu?” zeptal se Zaakerah, aniž by přestal s uklidňujícím pohybem.
„Za to, že mě milujete. I když občas dělám hlouposti,” odpověděl Soran s malým úsměvem.
Zaakerah se mírně pousmál. „Vždy tě budu milovat, Sorane. A to se nikdy nezmění.”
Večer skončil v klidu, kdy otec a syn sdíleli vzácný okamžik harmonie, který byl pro jejich vztah stejně důležitý jako všechny lekce a tresty předtím.
Žádné komentáře:
Okomentovat