Aurelius se nudil a to bylo vždycky špatné. To znamenalo jediné, že jeho otec si zažije peklo v Pekle.
Znuděný Aurelius se vydal za otcem do pracovny. „Ahoj tati,” sladce ho pozdravil.
„Aurelie, teď nemám náladu na tvoje provokace.” zamumlal Lucifer, aniž by vzhlédl od pergamenu, co zrovna pročítal.
Aurelius se ale nenechal odehnat. „Táto jako vážně? Proč jsi pořád v černé ? Nebe má aspoň pastelové barvy.”
Lucifer nehnul ani brvou.
„A to ani nemluvím a těch směsných pravidel, co peklo má.” zkoušel Aurelius.
Lucifer pokrčil obočí. „Ty tvoje směšná pravidla drží peklo v rovnováze a tebe v bezpečí.”
Aurelius na chvíli zmlkl. „Tati?” oslovil otce.
„Ano?” podíval se na něj Lucifer.
„Víš že jsi celkem nudný….”
„Kdybych nebyl Peklo by se rozpadlo.” odpověděl mu na to než to stihl dopovědět.
Aurelius zakňoural. „Jsi prostě nudný stařík.”
Lucifer po něm střelil pohledem. „Aurelie,” vyslovil jméno svého syna nebezpečným tónem.
Aurelius se zazubil.
Otec nad ním protočil očima. Náhle se zvedl a zamířil do trůnního sálu, kde se mělo konat setkání s pekelnými lordy.
Aurelius se vydal za ním. Lucifer se na něj otočil. „Aurelie, opovaž se něco vyvést. Jinak tě vyhodím z místnosti a dostaneš další lekce historie navíc.”
„No jo tati,” protočil syn očima.
Audience začala. Aurelius byl v klidu, dokud Lucifer nezačal mluvit.
Jakmile Lucifer promluvil Aurelius začal napodobovat za jeho zády jeho pózu a gesta. A po chvíli ho to začalo nudit a tak otce během toho co mluvil Pekelný lord z kruhu Lenosti začaroval otce aby jakmile promluvil mluvil pisklavým hláskem.
Otec začal mluvit. Po chvíli si uvědomil jak mluví. „CO TO MÁM S HLSEM,” vykřikl a zněl jako by se nadýchal helia.
Démoni, někteří se tvářili rozpačitě, někteří zadržovali smích a jiní už vybouchli smíchy.
Lucifer Aureliovo kouzlo zrušil. Ohlédl se na svého syna, který se snažil tvářit normálně. Ale culil se jako měsíčkem na hnoji.
„Ty malej lotře!” vykřikl na něj. Chytil ho za ucho a tahal pryč z místnosti. Vyhodil ho ven. „Padej do svoji komnaty. Ještě si to s tebou vyřídím Aurelie!
Ale Aurelius je Aurelius. Místo toho aby šel do svých komnat, se radši toulal po paláci. A napadalo ho jít do zakázaných katakomb.
Toulal se tam, dokud nenarazil na tajný archiv. Kde bylo zakázané knihy. Aurelia bohužel zaujala ta nejvíce zapečetěná. Rozhodl se ji otevřít
Otevření knihy způsobilo magickou vlnu, co chlapce odhodila dozadu. Vyrazilo mu to dech. Nestačil ho ani popadnout a ozval se temný hlas a zhmotnil se temný stín„Kdo ruší můj spánek?!” zahrčel.
„J-já zakoktal.” Aurelius.
„Kdo jsssi?” zeptal se ten hlas.
„Jsem princ pekla.” řekl Aurelius hrdě.
„Aaa synek padlého. Přesně to potřebuju pojď blíž.” syčel hlas. Aurelius nejistě k němu vykročil. Ale najednou ho chytila pevná ruka.
„Aurelie!” zahřměl hlas jeho otce. Chlapec sebou trhl a vzhlédl. Hlasitě polkl. „Eee ahoj tati.” pozdravil ho.
„Neříkal jsem ti náhodou, že máš jít do svých komnat, po tom tvém fiasku, co si dneska provedl odpoledne?” zeptal se Lucifer přísně s rudým pohledem v očích.
Aurelius věděl, že je zle. Když otec má červené oči. A tak mlčel.
Otec jen luskl prsty a temná bytost se vrátila zpět do knihy. Po té pustil Aurelia a knihu zapečetil.
Vrátil se k synovi a uštědřil mu jednu ránu přes zadek. Plesk! Ozvalo se. Následované chlapcovým vyjeknutím.
„Tati!”
„Mlč Aurelie,” zasyčel Lucifer. „V komnatách tě podrobím trestu.”
Aurelius se zatřásl. Věděl, co to znamená.
Lucifer je přemístil do svých komnat.
„Tati můžeme si i tom přece normálně promluvit.” zkoušel Aurelius.
Lucifer mu však neodpověděl, místo toho se posadil na postel a řekl:„Aurelie, pojď sem.”
Chlapec si zkousl ret a zavrtěl hlavou. „Aurelie.” stačilo vyslovit jeho jméno s takovým důrazem, že ďáblův syn sklopil hlavu a přišoural se k němu. Lucifer ho jemně chytil za zápěstí a přetáhl přes klín.
„Tati prosím nedělej to,” zaknucel naposledy Aurelius.
„Nedal jsi si mi dnes svým chováním na výběr.” odpověděl pevně Lucifer. A udeřil.
Prásk!
První rána přistála. Bolela jako žihadlo. Aurelius překvapeně vyjekl. Přestože to cekal, bolest ho překvapila.
Prásk!
Další rána. Aurelius zatnul zuby a ruce ruce v pěst. „Za to že jsi mě celý dopoledne otravoval!”
Prásk!
Třetí rána. Aurelius trochu zakňučel. „Za to že jsi ignoroval moje varování!”
Prásk!
Čtvrtá rána. Aurelius vzlykl. „Z to že jsi nebyl na určeném místě!”
Prásk! Prásk! Prásk! Prásk!
Serie ran padla. „A za to že jsi málem způsobil katastrofu!”
Prásk!
Devátá. Aurelius vykřikl.
Prásk!
Desátá rána. Aureliovi začali téct z očí slzy.
Žádná z ran nebyla určena aby ho skutečně poranila. Rány ale byly důsledné a kontrolované, měli mu připomenout aby si dával pozor na svoje chování.
Lucifer Aurelia vzal do náruče. Díval se mu do uslzeného obličeje s takovou láskou a něhou v očích, že si Aurelius myslel, že se mu něco zdá.
Jemně ho hladil po vlasech. Po té ho položil na postel a začal ho lehce drbat ne křídlech.
Aurelius samovolně roztáhl křídla. Užíval si drbání po trestu a nic neříkal. Ale na konec to ticho přece jen prolomil. „Omlouvám se tati.”
„Je ti odpuštěno dítě.” pousmál se otec.
Žádné komentáře:
Okomentovat