Matyáš, čerstvě po rozchodu a ještě čerstvěji po přesvědčování kamarádů, že „muži jsou už jen statistická chyba“, se po velkém přemlouvání nechá zlákat na rande naslepo.
Podmínky jsou: žádné sociální sítě, žádné foto, jen čas místo a přezdívka.
Jeho kluk na rande měl přezdívku „Ten se zmrzlinou.”
Protože prý jí zmrzlinu i v zimně.
Matyáš přišel do kavárny zabořený do tlusté teplé šály. Sedí u stolu s kafem a je pochybnosti jsou mnohem větší než jeho latéčko.
Rozhlíží se. Nikdo s kornoutem tu není. Povzdechl si. „Tak asi nic”
Už chtěl odejít, když do dveří padl kluk- sněhové vločky v hnědých vlnitých vlasech, červené líce- a v ruce kornoutek se zmrzlinou. Robin
Robin se usměje a zamává s trochou nervozity. „Ahoj, ty jsi Matyáš?”
Usadili se a objednali si. Začali se bavit.
Robin nervózně se usmívá.
„Tak… jsi Matyáš?“
Matyáš zvedne obočí, zaskočený zmrzlinou. „Jo. A ty jsi evidentně ‚Ten se zmrzlinou‘.“
„Dobrý den, pane přezdívko.“
Robin posadí se, trochu zmrzlý.
„Musím obhájit svou pověst, ne? Navíc – zmrzlina v zimě chutná líp. Neroztéká se tak rychle. A lidi na tebe koukaj jak na blázna, což… občas není na škodu.“
Matyáš řekl pobaveně „Takže máš rád pozornost.“
„Ne, mám rád zmrzlinu. Ale když to přinese i trochu pozornosti, nebudu si stěžovat.“
Napije se horké čokolády, kterou si objednal zároveň se zmrzlinou
„A ty? Tebe k tomuhle rande dotáhli, nebo jsi jen masochista?
„Obojí. Ale hlavně – asi jsem potřeboval… zkusit, jestli ještě umím mluvit s cizím člověkem, aniž bych panikařil nebo utíkal oknem.“
Robin kývne soucitně. „Rozchody. Nejsou sranda.“
„Bylo to spíš jako když ti někdo vytrhne oblíbenou kapitolu z knížky a místo ní nalepí reklamu na pojištění. Trapné. Bolí to. A navíc to vůbec nedává smysl.“
Robin tiše se zasměj
„To je nejhezčí popis rozchodu, co jsem slyšel.“
„A co ty? Jak ses nechal uvrtat?“
„Kámoška mě přesvědčila. Říkala, že mě někdo musí vytáhnout mezi lidi, jinak budu do konce zimy mluvit jen se svými pokojovými rostlinami. A že by to byla škoda, protože jsem prý citlivý, vtipný a úplně nemožný v randění.“
Matyáš se smíchem řekl: „Tak to máme společného víc, než jsem čekal.“
Krátké ticho, pohodové – ne trapné
„Chceš vidět něco hezkýho? Mám svoje oblíbený místo. Vyhlídku. V zimě tam nikdo nechodí. Jen ticho, lampy a výhled, co ti trochu narovná duši.“ zeptal se Robin.
Matyáš váhá, ale v očích mu svitne zvědavost „Zní to jako trapná romantická scéna z filmu. Ale proč ne.“
Robin mrkne. „Tak aspoň budem mít něco, čemu se budeme moct za pár let smát. Nebo dneska večer, kdo ví.“
„Počkej… za pár let? Ty už plánuješ druhý rande?“
Robin odpověděl v klidu, ale s jiskrou v oku.
„Ne, jen si dávám šanci. A tobě taky, jestli chceš.“
Matyáš se usměje. Ne úplně jistě. Ale poprvé za dlouhou dobu upřímně.
Robin ho pozve na vyhlídku, Matyáš to přijme.
Na kopci je ticho a město pod nimi září. Robin mu půjčí rukavice. Stojí tam bok po boku.
„Víš,“ řekne Robin, „moje poslední rande naslepo mi zrušili. Tak jsem si řekl, že to zkusím ještě jednou. Ale podmínka byla – tentokrát musím být prostě svůj. I se zmrzlinou.“
A Matyáš tiše odpoví: „Tak to jsi nejlepší statistická chyba, co mě kdy potkala.“
O týden později. Jiná kavárna. Tentokrát bez slepého příchodu, bez nejistoty. Matyáš má v ruce dva kornouty a sedá si k Robinovi.
„Dneska jsem já ten se zmrzlinou,“ řekne.
Robin se usměje. A tím to teprve začíná.
Žádné komentáře:
Okomentovat