Lucifer na chvíli odešel z trůnního sálu a Aurelius hned využil situace, vplížil se dovnitř a usadil se na trůn. A začal štěkat rozkazy po ostatních démonech.
Dokonce začal vypisovat směsné vyhlášky, jako třeba každý démon má povinnost tančit valčík kolem třetí hodiny odpoledne.
A vedl audience, kde dával absurdní rady. Mnoho démonů za ním znovu přišli si stěžovat. On se jim ale jen vysmíval.
Dokud se prudce neotevřely dveře Aurelius se nestydatě bavil. Dveře se otevřely s velkým prasknutím. A v nich stál.
Lucifer.
S rudým pohledem v očích. Už věděl co se děje, někteří démoni mu Aureliovo řádění nahlásili.
„Aurelie!” zahřměl.
Démoni kolem se rozprchli.
„Jé ahoj tati, na chvíli jsem tě zastoupil.” usmál se sladce Aurelius.
„To vidím,” zasyčel Lucifer.
„Všiml sis ty nové reformy, co jsem vydal?” zeptal se zvesela Aurelius.
„Aurelie, slez z mého trůnu.” zavrčel Lucifer.
„Hmm nechce se mi,” ušklíbl se syn.
Lucifer se pohnul vpřed. Chytl Aurelia za zápěstí a ohnul si ho přes koleno. Uštědřil mu pět ran na zadek.
„Auuu, tati!” vyjekl Aurelius.
„Nebudeš zesměšňovat moji vládu!” napomenul ho otec a ještě mu dal několik ran.
„Tohle je absolutně neprofesionální, já jsem vládce pekla!” vyjekl Aurelius.
„Jsi jen rozmazlený spratek!”
A pustil ho.
Aurelius si třel bolavý zadek. A našpulil uraženě ruky. „To nebylo nutné.” zamumlal.
„Právě naopak,” usmál se otec.
Pak si Aurelia k sobě přitáhl a vzal si ho do náruče. Jemně ho hladil po vlasech. Aurelius se k němu přitulil. Sice byl stále trochu uražený ale cítil se lépe.
Žádné komentáře:
Okomentovat